Výroční zpráva 2002/03

V roce 1993 vznikl v Českém Krumlově klub karate. Hlavní trenér byl sensei Kneifl, který začal vyučovat karate v tělocvičně gymnázia v Českém Krumlově. Pan Kneifl vyučuje dodnes na této škole zeměpisu a jeho osobnost dokázala z karate udělat částečně školní sport. Dnes téměř v každé třídě najdeme 3-5 mladých karatistů a za 9 let své činnosti dokázal tři své žáky dovést až k černému opasku.

Českokrumlovský Shotokan karate klub ukončil letošního roku již desátou sezónu své činnosti. Tréniky probíhaly 2-4x týdně v tělocvičně gymnázia pod vedením hlavního trenéra Kneifla a zastupujících trenérů (mimochodem absolventů našeho gymnázia) Jany Peterkové, Martina Šihove a Karla Muka.

V září proběhl nábor členů (především z řad nově příchozích studentů na gymnázium), mezi kterými se už nyní objevuje nadání pro tento sport a znamenají perspektivu pro náš oddíl. Důkazem toho jsou ve všech případech úspěšně složené zkoušky na bílý opasek.

Na začátku tohoto školního roku proběhlo karatistické soustředění ve Zlaté Koruně. Cílem tohoto soustředění byla fyzická i technická příprava pro nadcházející sezónu. To, že bylo soustředění kvalitní, dokazují výsledky hned prvního závodu sezóny, krajského přeboru, který se uskutečnil v tělocvičně gymnázia. Naši borci se rozhodně neztratili, ale naopak získali podstatnou část medailí.

Zatímco naši žáci a dorostenci zaznamenávali úspěchy na jihočeském přeboru, naši junioři a senioři se zdařile uvedli v národní lize. V konkurenci z celé republiky naši zápasníci sice prohrávali ale získávali zkušenosti, které jim v příštích letech jistě pomohou k medailovým umístěním.

Karate není sport, který by se dal naučit za 6 let studia na gymnáziu. Je to sport, který je třeba studovat celý život. A proto bych chtěl poděkovat sensei Kneiflovi za to, že (přestože většina žáků necvičí ani jeden rok a další část skončí s cvičením karate po ukončení studia na gymnáziu) stále vytrvale přijímá další žáky, cvičí s nimi karate a učí je japonské heslo „karate-do-ichiro“ – karate, moje životní cesta.

Matyáš Troup