Výroční zpráva 1996/97

Již čtvrtým rokem můžete po nahlédnutí do naší tělocvičny uvidět postavy zahalené buď do bílých kimon, nebo do tepláků

V teplácích cvičí začátečníci, kteří měli chuť a odvahu zkusit, co obnáší karate. Stejně jako v minulých letech se v září objevil dav nadšenců – převážně studentů našeho gymnázia. Z nich největší část tvořili zvědaví šesťáci, ale i jiné ročníky zde měly své zástupce.

Karate však nesplnilo jejich představy, poněkud zkreslené sledováním akčních filmů, a tak se postupně začali vytrácet. Nyní po desíti měsících zbyli z třiceti horlivců asi tak čtyři.

Začátečníci cvičí dvakrát týdně jednu hodinu. Vydrží-li zájem déle než rok a složí-li úspěšně zkoušky, mohou se v dalším roce oblečeni do kimon účastnit oddílových tréninků.

Oddíl také z velké části tvoří studenti naší školy, ale většinou jsou již starší patnácti let a trénují delší dobu. Tomu odpovídají i jejich technické stupně, které jsou znázorněny pásky s příslušnou barvou. Vyšší technický stupeň obdrží karatista po úspěšném absolvování zkoušek, které probíhají pod vedením zkušebního komisaře Stanislava Bílého (3.dan) z Českých Budějovic. Každý zájemce předvede předepsanou řadu technik (kihon), katy a kumite. Katy jsou sestavy, určené pro boj s více útočníky. Rozlišujeme žákovské a mistrovské, celkem je jich 34. Kumite je souboj a má také několik forem. Zápasníci by se měli snažit o co nejrychlejší akci, správné načasování a dobrou vzdálenost mezi sebou.

Všichni, kdo se letos pokoušeli o získání vyššího stupně, byli úspěšní. Objevili se pásky spíše tmavšího zabarvení – zelené, fialové, hnědé. Pro lepší představu: nejnižší pásek je bílý, dále žlutý, oranžový, zelený, dva fialové, tři hnědé a deset černých. Černé pásky nesou označení dany, ostatní kyu. Číslování u kyu je odzadu, bílý pásek rovná se devátému kyu a třetí hnědý prvnímu kyu. U danů to jde již postupně – první, druhý, …

Poté, co jste držiteli alespoň žlutého pásku, se můžete účastnit závodů. Letos jsme si zazávodili na republikových závodech v Praze a na národním poháru v Neratovicích, kde jsme se alespoň v jedné z disciplín (kata, kumite) probojovali do první desítky. Mimo závody jezdíme většinou jednou měsíčně na semináře pořádané instruktory. Semináře trvají jeden i více dní a představují pro nás značný přínos.

Karate není sport, který se dá ovládnout během několika let. Chce-li se v něm někdo stát opravdovým mistrem, musí se mu věnovat celý život.

Roman Kneifl